Co potom?

18. května 2020 v 12:58 | Vivien |  Zpovědi
Každý člověk má nejspíš nějaké své sny a cíle, kterých chce v životě dosáhnout. Napadlo mě, co nám zbývá potom, co těchto cílů dosáhneme? Přijde mi krásné po něčem toužit, mít možnost se o to snažit a z dosažené věci se pak radovat. Občas se sice říká, že chceme to, co nemáme, a jakmile toho dosáhneme, naše nadšení pohasne, ale pokud je to nějaký opravdu velký cíl, ta radost z jeho dosažení je podle mě stálá.
Za chvíli opustím střední školu a uzavřu tak jednu kapitolu svého života. Pak začíná další kapitola, protože nastupuji na vysokou školu. A až (snad :D) dokončím i tu, budu si hledat práci, možná i zakládat rodinu, bůhví co ještě... Je to hodně velký pohled do budoucnosti, ale napadá mě přitom, jestli je snad život o těchto kapitolách, o postupném dosahování cílů a následně hledání dalších, kterých bychom mohli dosáhnout. Možná právě to dává životu smysl. Představa, že bych nechtěla ničeho dosáhnout a neměla pak možnost se z dosaženého cíle radovat, se mi zdá nudná.
 

Smysl života

5. května 2020 v 15:14 | Vivien |  Filozofické myšlenky
Měla jsem v noci zase takovou slabší chvilku, která mě donutila přemýšlet. A jedna z věcí, které jsem v životě zjistila, je ta, že nesmím příliš přemýšlet nebo vzpomínat. Nutí mě to vracet se dál a dál do minulosti, přes kterou si třeba myslím, že jsem se už přenesla. A přitom to tak není, ani zdaleka jsem se přes ni nepřenesla, jen to trochu přestalo bolet, protože všechno buď přestane bolet, nebo si na tu bolest zvykneme, takže ji pak spíše nevnímáme, než že by zcela zmizela.

Valpuržina noc

30. dubna 2020 v 19:00 | Vivien |  Trošku té magie
Nebo taky Beltain, filipojakubská noc...
Vždycky jsem se na tenhle den těšila, asi především proto, že jsem jej už od dětství měla spojený se zábavou. Převléct se každý rok 30. dubna do mé skutečné podoby (tedy za čarodějnici xD) byla prostě povinnost. Vždy se vybral nejlepší kostým a celý den se pak zakončil upálením figuríny čarodějnice, tancem kolem ohně a případně také skákáním přes jeho plameny. Slavilo se to s celou vesnicí a všichni si to vždycky hrozně užívali. Ta figurína čarodějnice pravděpodobně proto, abychom si připomněli hrozné události, které se tu ve středověku děly. Zvlášť v oblasti, kde žiju, byly čarodějnické procesy velmi časté, ale přesto si tuto smutnou minulost připomínáme, aby se na oběti nezapomnělo.

Zdroj obrázku: abstract.desktopnexus.com

A následující den, na prvního máje, se staví májka. Vlastně jsem dodnes pořádně nevěděla proč, ale podle wikipedie je účelem stavění máje přinesení lesního ducha do vesnice a zajištění jeho požehnání. Asi to dává smysl, podobný význam byl dříve snad ve všem, ale třeba to nebylo od věci...
Při zmínce prvního máje se mi vybaví hlavně jedna moc pěkná tradice - polibek pod rozkvetlou třešní. Prý aby dívka přes rok neuschla. Tak na to nezapomeňte, už zítra. :D

Zdroj obrázku: pixabay.com

Slavíte rádi tyto dny a dodržujete tradice? Máte na ně nějaké pěkné vzpomínky nebo máte nějaké vlastní tradice? :) Teď pálení čarodějnic slavit nemůžeme, ale můžeme aspoň vzpomínat a těšit se na příští rok.
Vivien
 


Po každé bouři vyjde slunce

29. dubna 2020 v 11:38 | Vivien |  Můj pohled na věc
... a s ním i duha.
Je důležité vidět v životě ty pozitivní věci... Někdy jich není tolik, ale každá má svůj význam a může nám dokonce něco předat. Když jsem si fakt sedla a zamyslela se, co mi v životě dělá radost a dává mi smysl, chvíli to trvalo. Dneska tu radost potkat nemusím, ale můžu ji potkat třeba zítra. A to mě může motivovat těšit se na další den, na budoucnost, na nové zážitky... Ne, fakt je to těžké. A je to asi smutné, že se musím snažit, abych si uvědomila aspoň nějaká pozitiva. :D


Cvičení

17. dubna 2020 v 20:20 | Vivien |  Něco do života
Zdravím pěkně... Dnes přicházím s trochu jiným článkem, než je u mě zvykem. :)
Už nějakou dobu se snažím pravidelně cvičit, abych udržovala své tělo zdravé a byla aspoň trochu v kondici. Na začátku tohoto roku jsem začala s jógou, která, musím říct, mě hodně baví, protože cvičení jógy je pro mě takovým uvolněním, odreagováním se, a je to chvilka, kdy si udělám čas na sebe a nemyslím na nic jiného než na cvičení a dýchání. V lednu jsem psala i článek o tom, jak s jógou začínám, můžete si ho přečíst kliknutím sem.
Řekla jsem si, že by nebylo špatné v tom cvičení pokročit a zkusit nějaké těžší cviky, protože jóga je spíš o protahování, ale pokud chci být v kondici, je třeba něčeho složitějšího. Dost mě k tomu motivovali lidé kolem mě - hodně lidí začalo cvičit, nejen v karanténě, a já jsem si řekla, že přece nemůžu být pozadu. :D

Kam dál

Zákaz kopírování příspěvků na tomto blogu! Na příspěvky a mé fotografie se vztahují autorská práva dle zákona č. 121/2000 Sb.